Prošli jsme, co je o zveřejňování cen skutečně doloženo. Jeden recenzovaný experiment, jeden dlouhodobý výzkum chování a jedno velké číslo o preferencích. A taky studie, která chybí.
Když někdo prodává weby nebo kalkulačky, obvykle přisype číslo. Sedmdesát osm procent lidí prý firmu bez ceny nekontaktuje. Střechaři se prý po zveřejnění cen ztrojnásobily poptávky za šedesát dní. Zní to skvěle a nedá se to ověřit, protože pod tím nikdy není studie, jen další blog dodavatele.
Chtěli jsme vědět, co je o cenách na webu doopravdy doloženo. Prošli jsme to a výsledek je zajímavější než ta reklamní čísla.
Nejsilnější důkaz přinesl polní experiment publikovaný v recenzovaném časopise Marketing Science. Autoři Bhavya Mohan, Ryan Buell a Leslie John zkoumali, co se stane, když firma dobrovolně ukáže, z čeho se cena skládá, tedy nejen kolik to stojí, ale kolik ji to stálo.
V jídelně přidali k polévce ceduli s náklady na její přípravu. Podle abstraktu studie byli hosté o 21,1 % ochotnější polévku koupit. Podobný efekt se ukázal u peněženek a fungoval jak při nízké, tak při vysoké marži.
Tady je ale nutná poctivost: šlo o polévku a peněženky. Levné, rychlé, opakované nákupy. Přenášet 21 % na zakázkovou pergolu za tři sta tisíc by bylo nesmyslné. Co z toho plyne, je směr, ne velikost.
Druhý zdroj je Nielsen Norman Group, která se dlouhodobě věnuje testování použitelnosti webů. V jejich zprávě o cenách na firemních webech stojí, že v testech opakovaně vidí uživatele, jak z webů bez cen odcházejí a že cenu označují za nejpotřebnější informaci.
Padne tam i věta, která by měla viset v každé kanceláři: firmy, které skrývají náklady, působí na zákazníky vyhýbavě a nedůvěryhodně. Není to procento, je to pozorování z testovací místnosti. Ale je opakované a nezávislé na tom, kdo ho platil.
Třetí číslo pochází z reportu TrustRadius o firemních nákupčích: 81 % kupujících si chce cenu najít samo, bez volání obchodníkovi.
Bereme ho s rezervou — průzkum si zadala firma, která prodává recenzní platformu, takže má zájem na tom, aby samoobsluha vypadala dobře. Přesto zapadá do stejného obrazu jako obě předchozí zjištění.
Hledali jsme studii, která by změřila, co udělá cenový kalkulátor na webu řemeslníka s počtem a kvalitou poptávek. Nenašli jsme žádnou. Existují jen marketingové články dodavatelů s efektními čísly bez metodiky.
Říkáme to nahlas, protože je to podstatné. Kdyby vám kdokoli — včetně nás — tvrdil, že kalkulátor zvedne poptávky o konkrétní procento, ptejte se, odkud to má. Poctivá odpověď zní: nikdo to zatím nezměřil.
Rozhodnutí dát cenu na web tedy nestojí na prokázaném výnosu, ale na třech věcech, které doložené jsou: lidé cenu chtějí, hledají ji sami, a když ji nenajdou, odcházejí. K tomu přidejte jednu vlastní úvahu, kterou si každý spočítá sám — kolik vás stojí poptávky, ze kterých nikdy nic není.
V našem vlastním měření z července 2026 mělo cenu na webu 21 % českých řemeslníků. Ať už je efekt jakkoli velký, čtyři z pěti firem ho zatím nezkusily.
Protože se nedá dohledat, odkud jsou. Pravidlo magazínu je jednoduché: zdroj musí žít a musí to tvrzení obsahovat.
Směr ano, číslo ne. Ukazuje, že otevřenost o penězích zvyšuje důvěru. Neříká, o kolik u zakázkové výroby.
Dejte cenové rozpětí k jednomu produktu a měsíc sledujte, jak se změní složení poptávek. Nemusíte věřit nám ani studiím.
Ano, chceme sledovat firmy, které kalkulátor nasadí, před a po. Jakmile budou data, zveřejníme je i s metodikou.
Pár otázek a uvidíte, jestli stačí cenové rozpětí, kalkulačka, nebo konfigurátor.
Zjistit, co potřebuju →
